Pravda vítězí!

autor:Pavel Hejný

Kvapem se k nám blíží Vánoce a k Vánocům patří a to mi asi bohužel dáte za pravdu přeplněné obchody, shon, panika (obzvláště u žen, matek a manželek) že nic nestíháme, vyčerpání ze snahy mít vše perfektní, výdaje za dárky a výzdobu. Vánoce jsou ale i stromeček, adventní věnec, cukroví, kapr, dárky a vánoční tradice.
Vánoce jsou v dnešní době spojovány především s narozením Ježíše Krista. Původně se však jednalo o svátky pohanské. Pohané věřili, že jejich bůh Slunce se každý rok opětovně rodí, a právě noc z 24. na 25. prosince považovali za čas onoho zrodu.

Slunovrat oslavovali nočním bděním a přísným půstem a prováděli rozličné obřady, které měly zajistit bohatou úrodu, hojnost potravy a zdraví pro nadcházející rok. Teprve ve 4. století našeho letopočtu byly pohanské sváty slunovratu překryty křesťanskou oslavou Kristova narození. Svátek Adventus Domini neboli Příchod Páně slavili křesťané poprvé v Římě v roce 354. První jesličky měl František z Asisi ve 13.století, o tři století později se už vystavovaly Betlémy v kostelech a v 18.století se přestěhovaly do domácností. Do Čech přišla tato tradice z Německa.

Tradici vánočního stromku podle legend založil irský opat Kolumbán, který v 6. století kázal bezvěrcům pod ozdobenou jedlí o narození Ježíška v Betlémě. Ovšem pozor, už Keltové uctívali ozdobenými stromky boha slunce a věčný život. Katolická církev zdobení stromků považovala dlouho za pohanský zvyk a zakazovala ho. Teprve koncem 16. století byl stromek vzat na milost a jeho zelené větve se staly symbolem věčného život pravověrných křesťanů. Zajímavé je, že první stromky bývaly v chalupách zavěšovány za špičku od stropu. Do českých zemí měl vánoční strom dlouho zavřené dveře. Jako symbol křesťanských svátků ho totiž vlastenci odmítali, protože šlo o neslovanský zvyk. První vánoční stromeček se u nás rozsvítil ve vile ředitele stavovského divadla Jana K. Liebicha teprve roku 1812 a lidé jej nejdřív nazývali Kristovým strůmkem.

Do českých zemí měl vánoční strom dlouho zavřené dveře. Jako symbol křesťanských svátků ho totiž vlastenci odmítali, protože šlo o neslovanský zvyk. První vánoční stromeček se u nás rozsvítil ve vile ředitele stavovského divadla Jana K. Liebicha teprve roku 1812 a lidé jej nejdřív nazývali Kristovým strůmkem.

A jaké jsou vánoční tradice? Českých vánočních tradic je velká řada a některé z nich, které je možné udržovat i v dnešní době, bych vám chtěl přiblížit.

Jmelí - jedna z legend praví, že jmelí bylo původně stromem, z jehož větví Josef vyřezal kolébku pro Ježíška. Po třiatřiceti letech tento strom porazili Římané a vyrobili z něj kříž, na kterém zemřel Kristus. Strom hanbou seschl a přeměnil se v rostlinu, z níž jsou živy stromy, stejně jako jsou věřící živi z Kristova těla. Za posvátnou však byla tato cizopasná rostlina považována už za dob keltských druidů. Keltové věřili, že jmelí chrání před ohněm a zavěšovali je do domů, aby bránilo v přístupu čarodějnicím a zlým duchům. Věřilo se též, že díky svým lepivým semenům má moc vyvolat a udržet lásku. Ve středověku pak věšeli majitelé nevěstinců jmelí vedle červené lucerny jako příslib lásky prodejné. Dnes známý „líbací“ zvyk pochází z Anglie: muž má právo pod zavěšeným jmelím políbit jakoukoli dívku či ženu, za každý polibek se utrhne jedna bílá bobulka. Poslední bobule se však nechává až do dalších Vánoc, aby z domu neodešla láska.

Štědrovečerní stůl - nohy u štědrovečerního stolu se omotávaly řetězem, aby byla i pro příští rok zajištěna soudržnost a pospolitost rodiny. Nebo se také svazovaly provazem, aby zloděj po celý rok nemohl do domu.
Pod štědrovečerní talíř se kladla mince či rybí šupina, to aby se držely peníze. Nebo se pod ubrus na kraj stolu schovala peněženka, aby byla v novém roce stále plná. Počet osob u stolu nesměl být lichý, to přinášelo smůlu, proto se prostíralo i pro "sudého" příchozího. Od stolu se nesmělo vstávat, někdo by mohl umřít.

Házení střevíců - Svobodné díky házely střevíc přes hlavu, pakliže střevíc ukazuje špičkou ke dveřím provdají se odejdou z domova, pakliže ukazují patou ke dveřím zůstanou doma.

Lití olova - do vody se lilo rozžhavené olovo a ze vzniklého ztuhlého tvaru se věštily události pro další rok. A krájení jablíček? Po štědrovečerní večeři se rozkrajovala jablíčka a to kolmo na stopku. Pokud měl jaderník podobu kříže, přicházela nemoc či dokonce smrt, hvězda přinášela štěstí, majetek. Jablko bylo červené, protože tato barva symbolizovala život a lásku. Pojídání ořechů zajišťovalo sílu, bohatství a úspěch v hospodářství. Tedy pokud byly ořechy po rozlousknutí velké a zdravé. Kdo měl ořech zčernalý, do roka umřel.

Pouštění lodiček - do prázdné půlky skořápky od vlašského ořechu se nakape vosk a připevní vánoční svíčka. Takto vytvořené lodičky se pouštěly do lavoru s vodou. Komu lodička nejdéle vydržela nad vodou toho čeká dlouhý a šťastný život. Je možné i jiné vysvětlení, čí lodička se dostane do středu půjde do světa čí lodička se drží při kraji zůstává další rok doma.

K další tradicím patří třeba přeskakování sekery bosou nohou, dívání se do pece, třesením bezu na zahradě u domu , vyndávání polínek z hranice a jiné které již nejsou tak známé a rozšířené a v dnešní době jen těžko uskutečnitelné tedy alespoň pro ty co nebydlí v domku nebo chalupě.